Na počátku bylo slovo
- Dominika H.
- před 3 dny
- Minut čtení: 2
A to slovo bylo smysl.
Jenže se tak nějak ztratil, nebo nejspíš ještě ani nenašel? To bych lhala, jeho částečky už s sebou nějaký ten čas nosím. Kousek něj se otiskl do mé práce lékařky, kousek se narodil spolu s mými dvěma dětmi. Ale ten zbytek, to lepidlo, co tomu všemu dá řád a zmírní můj vnitřní chaos, mi ještě schází. A jestli byste o mně měli něco vědět, jsem přesně ten typ, co ho trápí už jen představa toho, že něco neví, nedokáže najít. Myslím, vlastně jsem celkem přesvědčená o tom, že jestli v životě po něčem opravdu toužím, je to mít vášeň pro nějakou činnost. Něco, k čemu bych mohla utíkat, co by mi dělalo radost, když jsem smutná, co by mě konejšilo, když se cítím osaměle, co bych dělala s láskou už jen pro to, že to dělám, bez vidiny, že mi to musí přinést něco víc než pocit naplnění. Nevím, jestli je to dobou, a jestli ano, stejně to na ni nechci svádět, ale ztratila jsem schopnost něco dělat jenom pro požitek. Anebo jsem na to možná moc unavená? Můj rychlík se od vysoké školy nikdy nezastavil. Přestěhovaní se do Nizozemska. První pracovní zkušenosti. Svatba. První dítě. Dům. Druhé dítě. Za jednu pětiletku toho bylo až dost. Básnici by ze mě měli radost. Ale o tom někdy jindy.
Jestli se ovšem k něčemu vracím, je to psaní. Stejně často s ním ale i přestávám, takže náš vztah je mírně kolísavý. Možná od něj mám moc vysoká očekávání (a ze své strany jen malý input). Možná vůbec to mít očekávání je ten problém. Pokud je to přece jen moje vášeň, můj smysl, neměla bych mít hned od začátku postranní úmysly. Měla bych mu dát šanci růst a vyvíjet se, pečovat o něj, a nechat ho roztáhnout křídla a počkat, kam nás vítr zanese.
Takže tohle je on. Můj pokus už-ani-nevím-kolik stát se spisovatelkou. I když pokud bych chtěla být až příliš filozofická, už jen to, že píšu tyhle řádky, ji ze mě dělá. Ale ať nepřeháním, je to tedy pokus o vytrvalost, o rutinu (ve kterých jsem obecně velice špatná), o ten hřejivý pocit, který mi sdílení s lidmi dává. Takže ty, kdo tohle čteš, vítej (znovu) na mojí cestě.



Komentáře